Autor: Michal Kotál  

    V paměti veřejnosti určitě uvízla jedna morbidní reklama. Jistá pohřební služba používala slogan „Vaše smrt, naše radost“. Jako podnikatel, který se zabývá údržbou a drobnými úpravami vozidel, bych měl zřejmě užívat slogan  „Stav komunikací v Rakovníku - Váš problém, moje radost“. Z každé šotoliny, rozházené po cestách, by se měl na mé tváři rozlít úsměv, protože přelešťuji poškrábaná skla světlometů. Každá díra a propadlý kanál, o které si můžete poškodit disk, by mi měly způsobovat tichou radost, protože Vám potom rád vyměním poškozený díl a přezuji pneumatiky.

Jenže tyhle pocity paradoxně nemám. Možná jsem sám proti sobě, ale přesto se ptám, kdo přebíral od zhotovitele opravu Lišanské ulice u Vysoké brány? Obrovská záplata tu o několik centimetrů přečnívala nad okolní komunikací, takže bylo jen otázkou času, kdy se na vozovce vytvoří hrby. Čas už zřetelně nadešel a opětovná oprava na sebe nenechá dlouho čekat.

Musím se ptát, kdo přebíral rekonstrukci Vladislavovy ulice, kde jsou mnohé kanály o několik centimetrů pod povrchem vozovky, takže osud okolního potahu je daný.

Musím se ptát, proč nikomu nevadí nové a nové náklady investované zbytečně do komunikací, místo do věcí potřebných.  Jsem jen pouhý občan, takže se odpovědi zřejmě nedočkám. A tak mě napadá poslední otázka, adresovaná ostatním „pouhým“ občanům.

Nepřišel už čas na změnu?