Politika je jedinou profesí na světě, pro kterou nepotřebujete žádnou kvalifikaci.

(Osho)

 Komplex méněcennosti zavádí lidi do politiky, dělá z lidí prezidenty, ministerské předsedy. Komplex méněcennosti vede lidi ke všem druhům ctižádosti, zločinů.

(Osho)

Chce-li se někdo stát politikem, musí mít schopnost předpovídat, co se bude dít zítra, příští týden, příští měsíc anebo příští rok… A potom schopnost vysvětlit, proč k tomu nedošlo.

(Winston Churchill)

Vládnout by měli ti, kdo jsou schopni vládnout nejlépe.

(Aristotelés)

            Názory na to, jaké vlastnosti by měl mít politik, jsou různé. Shora uvedené citáty o tom svědčí, přičemž podotýkám, že jsem vybíral namátkově jen z těch, které neoznačují vlastnosti politiků sice trefně, ale nepublikovatelně.

            Nezabývejme se teď tak zvanou „velkou politikou“ (v níž se bohužel dost často vyskytují lidé morálně i odborně nejmenší), ale politikou komunální. Ta je nám nejbližší, její výsledky jsou hmatatelné nebo neexistující a každý soudný člověk má možnost je hodnotit.

            Zabývejme se především otázkou, zda komunální politika může být nějak zásadně levicová či pravicová.

Ono je to něco jiného na úrovni parlamentu. Tam se totiž rozhoduje např. o výši daní, o síle státní moci a podobně, tedy o otázkách, které zemi skutečně směřují doleva, nebo opačným směrem.

Něco jiného je to i na úrovni kraje. Při objemech finančních prostředků, které rozpočty krajů protékají,  je zatracený rozdíl, jestli je použijete na výstavbu kruhových objezdů, končících v poli, nebo je nasměrujete do sociálních služeb.

            Ale obec? Třeba ta naše….. Vezměte její rozpočet, oddělte od něj mandatorní výdaje

( tedy plynoucí ze zákona nebo ze smluv) a váš smutný pohled padne na relativně malou hromádku peněz.

            A právě teď jsme u jádra problému. Jací lidé, jak politicky zaměření by měli o osudu té hromádky rozhodovat?

Odpověď podle mě zní jednoznačně. Nejde o politickou příslušnost, ale o slušnost.

            Vlastnosti komunálních politiků by se měly dát vyjádřit jedním masarykovským heslem. Nebát se a nekrást  (neplést, prosím, s dnes obvyklým „nebát se krást“).

Nesmějí se bát dohody, kompromisu při stanovení priorit obce v krátkodobém, ale i minimálně střednědobém horizontu.

Nesmějí se bát společné priority prosazovat, byť za cenu dočasného poklesu popularity. Nesmějí se bát jednat konstruktivně, i když tím zčásti vezme za své naivní představa o rozdělení na vládu a opozici v zastupitelstvu.

Nesmějí se bát zlikvidovat i ve svém středu lidi, kteří se rozhodli krást.

Zapomněl jsem na něco? Ano, vlastně ano. Ještě bych se přimlouval za to, aby každý z nich byl  odborníkem buď z titulu své kvalifikace anebo zkušenosti v nějaké oblasti. Chce-li hovořit o podpoře drobného podnikání, ať je léta v této oblasti činný. Chce-li posuzovat bezpečnost ve městě, nechť má v této oblasti alespoň elementární zkušenosti. Má-li připomínky ke způsobu oprav komunikací, nechť se dopravou zabývá.

Pak by možná nedocházelo k tomu, že živnostníci ve středu města jsou „podporováni“ systémem závor, nebo že nedostatečný početní stav městské policie je prezentován jako  úspěch.

            Ale o tom až jindy.

JUDr. Pavel Jenšovský