Autor  : Radka Soukupová

Peníze až na prvním místě aneb jak bude postaráno o „rakovnické“ psy

Jelikož jsem dlouholetou chovatelkou psů a také se zajímám o problémy  toulavých a ztracených psů, není mi rozhodně lhostejné, jak bude v Rakovníku  v budoucnu postaráno o psy, kteří se do takovéto svízelné situace dostanou. Jako zastupitelka a současně občanka města Rakovníka, kterou velice znepokojily informace ohledně budoucnosti psího útulku v Rakovníku, jsem se rozhodla využít svých práv zastupitele a seznámit se tak s veškerou dostupnou dokumentací vedenou úřadem k této problematice. Následně jsem společně s kolegyní ze zastupitelstva osobně zmapovala situaci v terénu a navštívila oba útulky (rakovnický i buštěhradský, který nabídl v první výběrovém řízení nejnižší cenovou nabídku), abych se mohla opřít o skutečná fakta a připravila pro radu města ověřenou a podloženou argumentaci pro její rozhodování o budoucím poskytovateli této služby v našem městě.

Po seznámení se zadávací dokumentací pro podlimitní veřejnou zakázku na tyto služby musím konstatovat, že nová smlouva o umísťování psů do útulku není řádně připravena a je v řadě věcí zcela nevyhovující. Sporným momentem ve smlouvě je např. zajištění otevírací doby útulku 365 dní v roce, 7 dní v týdnu a to minimálně 2 hodiny denně. Z naší zkušenosti jasně vyplývá, že to rozhodně není dobré řešení a bude pouze stresovat zvířata. Viděla jsem to v praxi na Bouchalce! Jistě, je pravda, že některé další útulky v republice mají otevírací hodiny také každý den, ale jiná zařízení (a není jich málo) zase preferují omezení návštěvních hodin v zájmu klidu a kvalitní přípravy psů na odchod do nových rodin. V závěru nové smlouvy též postrádám ustanovení o možnosti vypovězení smlouvy okamžitě v případě nespokojenosti města s poskytovanými službami (především při nekvalitní péči o psy, nevyhovujících hygienických podmínkách atd.) zjištěné při kontrole provozovny. Ustanovení smlouvy vztahující se kontrole, je také neúplné a zaměřuje se pouze na administrativní záležitosti (evidenci zvířat, webové stránky atd.). Ale naprosto zde chybí kontrola podmínek, ve kterých psi žijí! Proč by pracovníci města, které ročně vynaloží své finanční prostředky ve výši např. 500.000,- Kč  či více na tyto služby, nemohlo vidět, jak je o psy postaráno, v jakém kotci žijí, čím jsou krmeni, jestli jsou čistí atd.? Domnívám se proto, že by bylo dobré celý text nové smlouvy nejprve řádně prověřit a upravit, než takto zásadní problematická omezení vejdou v platnost podpisem nové smlouvy a ještě na dobu neurčitou. 

Během návštěvy obou útulků jsem se setkala se dvěma naprosto odlišnými světy.  Na jedné straně profesionální přístup ke psům a kvalitní péče o ně v čistém a moderním rakovnickém útulku, na druhé straně zanedbané a neutěšené prostředí "velkoútulku" v Buštěhradě, které naznačuje, že pes je spíše pouhým číslem a položkou do příjmového rozpočtu, ale určitě zde není systematicky připravován k bezproblémové adopci. V Buštěhradě zažijete něco jako návštěvu ZOO a ještě v podmínkách, které byste nečekali, pokud se spolehnete pouze na prezentaci z webových stránek a marketingové triky Bouchalky. Bohužel, realita Vás pak vyvede z omylu. V jednom útulku se tedy majitelé soustředí na přípravu bezproblémového psa a raději než populární návštěvní hodiny, které psy opravdu velmi stresují, hledají jiné způsoby komunikace a cesty opuštěných psů k novým majitelům,  ve druhém útulku se volí způsob, který je pro psy už na první pohled velmi stresující. Během každodenních návštěvních hodin totiž proudí davy milovníků pejsků mezi klecemi, překrmují psy „nafasovanými piškoty“, aby poté psi zůstali zase sami v klecích a další dny vše absolvovali znova a znova dokola, mnozí až do konce svého života. Psi stejně jako lidé potřebují i svůj klid. Nezapomínejme na to. Dalším problémem Bouchalky je nedostatečná kontrola návštěvníků ze strany personálu útulku. Lidé se zde volně pohybují po celém areálu bez doprovodu pracovníka útulku, klece nejsou zamčené (pouze zavřené na zástrčku). U vchodu vás pouze varuje nápis „hlazení psů na vlastní nebezpečí“. Pak zde snadno může dojít k úrazu návštěvníků (pokousání rozrušenými psy), ale i samotných psů, které může ohrozit neukázněný host útulku např. podáním nevhodného krmiva. Nemělo by to být také součástí kontrolních mechanismů ošetřených smlouvou? A zde se znovu vracím k výše zmiňované zadávací dokumentaci, kterou připravilo město Rakovník. Mimo jiné se zde v technické specifikaci uvádí, že „při poskytování služby bude uchazeč zodpovídat za dodržování všech příslušných právních předpisů, zejména pak týkající se bezpečnosti práce, hygieny… a dále pak zabezpečení okolí místa plnění proti nebezpečí úrazu třetích osob a vzniku škod na cizím majetku“. A to jsem na Bouchalce rozhodně neviděla!

Všechny svoje poznatky jsem nakonec společně s kolegyní sepsala, vytvořila seznam argumentů, proč by mělo město nadále spolupracovat s rakovnickým útulkem a neuzavírat smlouvu s cizím subjektem, se kterým nemá žádnou zkušenost a zaslala tento dopis všem radním města. Následně jsem ještě požádala o schůzku starostu a místostarostu města, abychom společně probrali všechna možná řešení a našli to nejlepší: pro město, občany i psy samotné. Schůzka se uskutečnila 18. března, tedy den před otevíráním obálek druhého výběrového řízení na službu „psí útulek“. Bohužel bez jasného výsledku. U vedení města stále převládá názor, že je třeba na této službě ušetřit! Opravdu je tedy jediným kritériem cena? A co kvalita poskytované služby? Neměli bychom být spíše hrdí, že v našem městě je široko daleko nejmodernější soukromý psí útulek, který poskytuje vynikající služby a na jehož výstavbu a údržbu nemusí město dát ani korunu? Neměli bychom tuto podnikatelskou aktivitu náhodou spíše podporovat? Co je vždy ve volebním programu politických stran typu ODS či TOP 09? No přeci podpora malého a středního podnikání! Tady však jasně vidíme uplatnění tohoto předvolebního slibu v praxi! „Voliči, dej nám svůj hlas, máme krásný volební program, který ale po nástupu k moci na radnici rozhodně nemíníme plnit!“

Máte-li doma psa a budete-li jej v budoucnu někdy postrádat, z rakovnického útulku Vám jej určitě vrátí bez psychických a zdravotních následků, ale stráví-li pár dní na Bouchalce, věřte, že jej dohromady budete dávat dlouho, pokud se vám to vůbec podaří. Už teď je jasné z reakcí v regionálním tisku, že rakovničtí občané současným nejvyšším představitelům města, kteří upřednostní pouze ekonomickou stránku věci před tou lidskou a etickou, jistě v budoucnu nepoděkují. A stojí pak tato nepatrná částka ušetřená z rozpočtu města za ztrátu důvěry občanů města? A co psi samotní? Ti si nemohou bohužel vybrat, do kterého útulku se dostanou, nemohou se bránit. Rozhodují o nich lidé. A tak mi nezbývá než čekat, jak vše dopadne a držet palce rakovnickým opuštěným pejskům, aby nemuseli na Bouchalku.

Ať je tedy toto rozhodování uvážlivé a ať zohledníte i jiná kritéria, než pouze peníze, páni radní! Nedržte se prosím hesla: „Peníze až na prvním místě!“

Rakovník, 18. 3. 2014